Starší

Po roce opět v Cervii - Plzeň, město zatopené

9. 8. 2003 | Autor: Hrdličková Hana , Ing.

Při první účasti Plzně na zahradnickém podniku Město v květech v roce 2000 dominoval expozici motiv plzeňských řek (pásy bílých begónií klikatící se mezi piniemi). Při loňské návštěvě hrálo prim historické město se svou pravidelnou blokovou strukturou a náměstím. Třetí pokus o popsání identity města se váže k jeho nedávné historii a je do jisté míry spojením předcházejících dvou úprav. Tématem letošní expozice se staly loňské povodně. Dvě síly, dva fenomény - příroda a kultura - řeka a město, vzájemně se ovlivňují, jeden druhého posiluje, jeden druhého potlačuje, bez přírody není života, bez kultury není lidského života…

Návštěvníkům je předestřen obraz města a vodního živlu, který jej obemyká. Rekvizity spojené s velkou vodou mají vyvolat pocit z vody coby neúprosné síly a nezvladatelné energie. Základní otázkou při řešení úpravy bylo najít míru opravdovosti povodně - na jedné straně obavy z přemíry naturalismu, na druhé straně strach z líbivého, povrchního vyznění, tedy z pocitů, které jsou zcela opačné k těm, které vyvolává přírodní kalamita. První pocitový rozpor je však už mezi parkem – prostorem odpočinku, pohody, relaxace… a povodní.

Město coby šachovnice z bloků - polí trávníku a černého nebo bílého štěrku, náměstí ač historicky nezatopené jako vodní bazén na jehož dně se objevují reálná vyobrazení ze srpnových povodní, pytle plněné pískem kolem města coby protipovodňové hráze, jež poslouží zároveň jako lavice, za nimi pak vodní živel – řeky v podobě květinových záhonů a “naplavených“ písečných ploch.