Financování provozu městské dopravy

Poměrně často se setkáváme s otázkami veřejnosti ohledně principů financování veřejné dopravy. Je tedy na místě objasnit si, jak to vlastně funguje.

Zásadní vstupní předpoklad: veřejná doprava na sebe obvykle sama nevydělá, je tedy třeba jí dotovat. Výjimkou jsou snad jen dálkové autobusové linky provozované soukromými firmami, které jezdí bez dotací a jejichž provozovatelé pečlivě sledují náklady a tržby a v případě, že tržby nedosahují požadované výše, linka je bez milosti omezena či zrušena. Typickými případy jsou linky spojující Plzeň s Prahou nebo Karlovými Vary.
Na ostatních linkách, městských nebo příměstských, si na sebe mohou vydělat snad jen jednotlivé spoje provozované na lince, zde jde také ale spíše jen o výjimku, většina spojů je skutečně ztrátových.

Kdo tedy veřejnou dopravu dotuje a zároveň také rozhoduje o trasách linek a jízdních řádech?

• Ministerstvo dopravy dotuje dálkovou železniční dopravu.
• Krajské úřady dotují regionální vlaky a linkové autobusy.
• Města a obce dotují městskou dopravu, ale pouze na svém území.

Pravidla jsou na první pohled jednoduchá, má to ale různé háčky. Například – zavedení autobusové linky může objednat a platit i soukromá firma, typickým příkladem jsou nákupní linky k Tescu zajišťované autobusy ČSAD, zajíždění linky 30 ke Globusu nebo linky 13 k Olympii. Kolik spojů a v jakých časech ke Globusu pojede, je tak výsledkem domluvy mezi objednatelem a dopravním podnikem a město do toho nemůže nijak zasahovat.

Stejně tak si mohou dopravu objednat jednotlivé obce, typickým příkladem je většina linek plzeňské MHD ukončených až za hranicemi města (12 Letkov, 20 Zruč, 26 Nová Ves, 34 Třemošná, …). Obce si pak mohou svobodně vybrat, zda si tyto spoje hrazené nad rámec obsluhy zajišťované krajem objednají u dopravního podniku, ČSAD nebo nějakého soukromého dopravce.

Pokud tedy bydlíte mimo území Plzně a přejete si, aby i do vaší obce zajížděla MHD, je zbytečné psát dopravnímu podniku. Obraťte se raději na zastupitele ve vaší obci.

Se systémem financování souvisí ještě i další problém. Město Plzeň uvolní ze svého rozpočtu každý rok určitou částku, která slouží jako dotace na zajištění provozu městské dopravy (tzv. "úhrada prokazatelné ztráty"). Dopravní podnik se pak zavazuje, že výměnou za tuto částku ujede za rok určitý počet kilometrů. To tedy znamená, že množství kilometrů, které dopravní podnik ročně může ujet, je omezené právě výší dotace. To poněkud komplikuje situaci, pokud jde o úpravy jízdních řádů, změny tras linek a podobně, každou změnu je nutné plánovat jako vyváženou. Pokud tedy někde na nějaké lince chceme posílit provoz, znamená to, že jinde musíme dopravu omezit. Že se nejedná o populární krok, není třeba dodávat a vytipovat vhodné linky k omezování není jednoduchá záležitost.

Celá optimalizace městské dopravy tedy musela být koncipována tak, aby měla vyrovnanou bilanci celkového počtu ujetých vozových kilometrů za rok. Narozdíl od studie DHV CR spol. s r. o., která počítala s určitým navýšením dopravní výkonu. Výsledný návrh je tedy kompromisem. Jedním z mnoha, k nimž bylo nutné při přípravě přistoupit.

Zpět do článku Optimalizace MHD v Plzni a její přehled.