Elektrifikace MHD na Severním Předměstí

Den otevřených dveří měnírny Lochotín

Patrně jedno z nejzajímavějších a nejstarších zařízení, které slouží veřejné dopravě na Severním Předměstí je měnírna trakčního proudu Lochotín určená pro tramvajové tratě linek 1 a 4.  Zařízení jsme společně s Plzeňským městským dopravním podnikem (PMDP) rozhodli mimořádně ukázat obyvatelům Plzně, jako součást doprovodného programu představení projektu znovuzavedení trolejbusové dopravy na sídliště Severního Předměstí. Den otevřených dveří se uskutečnil v odpoledních hodinách 19. března 2023. Prohlídku vlastního zařízení uváděl vedoucí střediska měníren Petr Vracovský. Návštěvníci si také mohli prohlédnout ukázku techniky PMDP a.s. pro údržbu trolejového vedení, historickou montážní věžku na podvozku Praga V3S poslalo na akci muzeum dopravy ve Strašicích. K dispozici byla i výstava historických fotografií dopravy a základní informace o chystaném projektu. Pro děti byly připraveny i hry a kreslení. Den otevřených dveří měnírny Lochotín navštívilo kolem 300 návštěvníků. Část z nich přijela na akci i zvláštní předváděcí linkou číslo 9 z Doubravky přes náměstí Republiky do zastávky Nemocnice Lochotín. Je na ni nasazen trolejbus s pomocným bateriovým pohonem, v jehož interiéru jsou umístěny informační materiály o projektu. Provoz linky číslo 9 byl zahájen 19. a ukončen 25. března 2023. Jízdní řád zveřejněn na zastávkách a webu PMDP, jízdné bylo běžné MHD.

K čemu jsou vlastně měnírny?

Nedílnou součástí trolejbusových a tramvajových tratí jsou měnírny trakčního proudu. Mají podobu menších budov nebo kontejnerů, které jsou umístěny v blízkosti tratě přibližně každé 2 až 4 km jejich délky. Z veřejné sítě je do nich vzdušným nebo podzemním vedením přiváděn střídavý proud o napětí 22 kV, to se v transformátoru snižuje a přeměňuje v usměrňovačích na stejnosměrné 600 V. Proud je pak veden podzemními kabely do napájecího bodu na trati – stožáru s potřebným vybavením (odpojovač, úsekový dělič). Tratě jsou rozděleny na úseky a ty lze napájet samostatně, případně i z jiné měnírny, čehož se využívá při opravách nebo provozních mimořádnostech. Na rozdíl od minulosti již měnírny nepotřebují stálou přítomnost obsluhy, jsou na dálku řízeny z elektrodispečinku na Denisově nábřeží. Technologie je také výrazně menší a účinnější. V Plzni některé měnírny napájejí současně tramvajové i trolejbusové tratě, celkem jich je jedenáct, přičemž většina z nich patří majetkově PMDP a.s., některé přímo městu Plzeň. 

Měnírna MR 8 Karlov z roku 2010

 Měnírna Lochotín (MR 3)

Ke konci roku 1945 byly v Plzni zahájeny projekční práce na nové trolejbusové trati Bolevec-Doudlevce-Černice, kterou pak využívala linka číslo 13. Pro ni bylo nutné zřídit měnírnu proudu, umístění však úřady hledaly poměrně obtížně. Nakonec byla využita tzv. Klotzova realita, nacházející se u křižovatky současných ulic Karlovarská a Lidická. Šlo o pozemek, na kterém si bývalý majitel košutecké cihelny Emanuel Klotz chtěl již v roce 1893 zřídit vilu se zázemím.  K tomu nedošlo, zůstala pouze velká zahrada s hospodářskou budovou a obydlím pro personál. Po roce 1946 pozemek získalo město. Do proluky mezi jednopatrový historizující dům č. p. 430 a dvoupatrový dům č. p. 616 na sousední parcele byl vestavěn nový objekt půdorysu L. Jeho přední část měla sedlovou střechu, dvorní část plochou střechu. Novostavba obsahovala také příslušenství dvou shodných bytů o dvou obytných místnostech, které vznikly v přízemí a patře domu č. p. 430. V zázemí objektů zůstala po původním majiteli ještě cihlová stodola a domek č.p. 439 určený pro zahradníka. 
Trolejbusová trať do Bolevce s měnírnou Lochotín byla uvedena do provozu 29. června 1949, o rok později se připojila i trať na Košutku. Technologické vybavení měnírny dodala pražská elektrotechnická továrna ČKD, byla osazena 2 usměrňovači, každý o výkonu 500 kW. Někdy později byla osazena sovětskou technikou - rtuťovými usměrňovači IGNITE. Od roku 1960 měnírna kromě trolejbusů poháněla i provoz na tzv. pionýrské železnici, která vedla od lochotínského parku do zoo. Lokomotivka Škoda pro ni vyrobila článkovou jednotku Pionýr. Napájecí kabel železnice však působil provozu měnírny vážné technické problémy v důsledku tzv. bludných proudů. Až do konce existence železnice (1977) se je nepodařilo uspokojivě vyřešit. 
Měnírna stála ve své původní podobě až do listopadu 1977, kdy byl provoz trolejbusů na Severní Předměstí přerušen a pro nová sídliště se začaly budovat tramvajové tratě. V letech 1978-1980 proto prošla nutnou přestavbou. Pro nepotřebnost byl zbořen původní dům č.p. 430, zdemolována byla i část vlastní měnírny z roku 1949, ve které byly transformátory. Pro ně se následně vystavěl nový samostatný objekt v místě zbořeného domku č.p. 439, který se nacházel mezi stodolou a měnírnou. S novou technologií diodových usměrňovačů se zvýšil výkon měnírny na 2970 kW. Od té doby napájí provoz tramvají v oblasti Lochotína a Košutky, v roce 1990 jí pomáhá na lince číslo 1 moderní měnírna MR 6 Bolevec v Kaznějovské ulici. Černým dnem měnírny Lochotín byl 3. listopad 2000, kdy kvůli závadě došlo k požáru a jejímu odstavení. Provoz tramvají byl na několik hodin zcela přerušen, později obnoven díky přepojení napájení na měnírnu Hydro v centru města. Její výkon však plnému provozu nestačil, část tramvajových spojů musela být zrušena a nahrazena kloubovými autobusy zapůjčenými z jiných měst. Po požáru byla provedena rekonstrukce technologie a další zvýšení výkonu na 4950 kVA.
Aktuální projekt zřízení trolejbusové tratě na Košutku a Vinice počítá s tím, že bude měnírna Lochotín opět sloužit i této dopravě. Podmínkou je nutná modernizace a rozšíření technologie po téměř 30 letech od její instalace.

Fotopříloha

Napsali o nás: 

• Plzeňský deník 20.3.2023
• Český rozhlas Plzeň