Jak spolu „mluví“ netopýři, jaký noční hmyz létá ve městě a proč ho ubývá, zjišťovali účastníci akce v Luftově zahradě

K osvětlenému bílému plátnu přilétaly během večera různé druhy hmyzu. Účastníci si je prohlíželi a fotili. (foto Radka ŽÁKOVÁ)

Téměř osmdesát účastníků včetně dětí se přišlo v sobotu 5. září večer podívat na noční živočichy do Luftovy zahrady u Tyršova mostu. Noční motýly, brouky a dalšího hmyz jim u osvětleného plátna představoval entomolog Západočeského muzea v Plzni Jan Walter. Jak se orientují netopýři, jak žijí a čím se odlišují představila jeho kolegyně zooložka Markéta Staňková. Cílem akce bylo seznámit příchozí s nočním hmyzem, i jeho predátory netopýry, jejich významem pro člověka nejen ve volné přírodě, ale i ve městě.

Zatímco loni se podobná akce konala v arboretu Sofronka, letos se její program rozšířený o netopýry přesunul do Luftovy zahrady, kterou stejně jako Sofronku spravuje naše organizace. Zájem byl velký -přišlo téměř osmdesát lidí, někteří s dětmi.

Lákání, chytání a určování nočních motýlů organizovalo naše oddělení lesní pedagogiky již potřetí, tentokrát ale v Luftově zahradě na opačné straně města, a navíc s pozorováním a „posloucháním“ netopýrů. I proto přišli mnozí s dětmi. „Hmyzu v posledních desetiletí výrazně ubylo, a to nejen na venkově, ale i ve městech. Právě lidským přičiněním se jeho počty výrazně snižují. Lidé žijící ve městě si často neuvědomují, jak svícením u sebe doma, ale i veřejným osvětlením zasahují do života nočního hmyzu. Aktivity člověka, jako jsou noční svícení, neustálé sekání či zmenšování zelených ploch stojí za jeho úbytkem. Proto pokládám osvětu v oblasti chování vůči hmyzu za důležitou. Omezení světelného smogu není jen požadavkem astronomů, ale i velké téma pro města, protože má vliv na kvalitu lidského spánku a množství nočního hmyzu i ptáků,“ říká náměstek primátora města Plzně pro oblast dopravy a životního prostředí Aleš Tolar.

„Běžně si lidé všímají jen denních motýlů – těch se u nás vyskytuje 141 druhů. Těch nočních z celkových tři a půl tisíc druhů je ale mnohem více. Přitom někteří z nich opravdu stojí za pozornost. Našim cílem bylo v rámci této akce motýly, jiný noční hmyz i netopýry ukázat lidem, aby viděli jejich krásu a byli k nim ohleduplnější. Také chceme v dětech probudit zájem o přírodu,“ vysvětluje vedoucí oddělení pro práci s veřejností a lesní pedagogiku Správy veřejného statku města Plzně Martina Kováříková.

Vlevo zavíječ zimostrázový (Cydalima perspectalis), jehož housenky decimují keře zimostrázů, vpravo osenice zemáková (Noctua fimbriata).

„Pro pozorování hmyzu je důležité počasí. Tentokrát bylo skoro jasno, přiměřeně teplo a k večeru přestal foukat vítr, tak jsme měli dobré pozorovací podmínky. Přesto nám ke světlu přilétlo přes 18 druhů motýlů. Největším exemplářem byla osenice zemáková. Viděli jsme ale i menší noční motýly jako srpokřídlece dubového, blýskavku hnědoskvrnnou či zlatokřídlece jívového. K plátnu ale také doletěl stříbrohnědý zavíječ zimostrázový, který decimuje keře zimostrázů i v Plzni. Objevil se i exemplář hrotnokřídlece zahradního figurujícího na červeném seznamu ohrožených druhů v ČR. Území Luftovy zahrady s nedalekou říční nivou zahrnuje několik biotopů, proto byla škála nočního hmyzu docela pestrá. Přilétli sem nejen noční motýli, různí komáři a pakomáři, tiplice, ale i chrostíci,“ dodal entomolog Jan Walter ze Západočeského muzea v Plzni, který se věnuje studiu nočního hmyzu již 22 let a entomologii také vyučuje na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity. Jan Walter také účastníkům prozradil, jak fungují hmyzí tykadlo a čím se liší ta samčí od samičích a proč.

Účastníci se Jana Waltera ptali mimo jiné na to, jak se poznají obsazené buňky ve hmyzím domečku, jak funguje světelná past a zda se hmyz uspaný chloroformem na jejím dně ještě vzbudí. Mnoho dotazů také směřovalo ke správnému svícení (včetně správné teploty světla), které minimalizuje negativní vliv na hmyz nebo na včely samotářky. „Akce účastníky zaujala, zvědavé byly hlavně děti, které si hmyz často prohlížely pěkně zblízka,“ popisuje Nina Myslíková z oddělení lesní pedagogiky naší organizace, která akci na místě koordinovala.

   Zooložka Západočeského muzea v Plzni Markéta Staňková poutavě vyprávěla o životě netopýrů. Některé z nich ukazovala na obrázcích.

Právě koncem letních prázdnin mohou lidí v podvečerních hodinách zahlédnout křivolace létající netopýry. Nebo jim dokonce v noci vlétnou do bytu. Proč se tak stává a co v takových případech dělat, to poradila účastníkům akce v Luftově zahradě zooložka Západočeského muzea v Plzni Martina Staňková. „Netopýři tvoří významnou součást potravního řetězce, který se živí často nočním hmyzem. Za den při tom dokáže dospělý jedinec spořádat až jednu třetinu své váhy. Hodně se při tom nalétá. Úbytek nočního hmyzu tak trápí i netopýry. Navíc dospělí vychovají běžně jen jedno mládě za rok, které musí naučit, kam se létá lovit či zimovat. Pokud dojde ke zrušení zimního úkrytu ve sklepě, jeskyni či stromě, či k jejich rušení ze zimního spánku, můžeme tím některým z nich přivodit i smrt,“ vysvětlila Markéta Staňková. Netopýři se orientují ultrazvuky - echolokací. Jejich hlasy ale lidské ucho nezachytí, neboť jejich pískání začíná na frekvenci kolem 20 kHz, tedy tam, kde rozsah lidského ucha končí. Proto se pro detekci netopýrů používají ultrazvukové detektory převádějící netopýří pískání na lidem slyšitelné zvuky nebo na grafický záznam. Z toho pak lze podle frekvence zvuku rozlišit i jednotlivé druhy netopýrů. Právě taková zařízení si účastníci pozorovací akce v Luftově zahradě mohli vyzkoušet.

V korunách stromů nad hlavami účastníků létali netopýři, které účastníci sledovali (vlevo). Na speciálním ultrazvukovém detektoru „viděli" i jejich hlasy.

„Pokud akce přiměje aspoň někoho méně svítit do přírody a omezit zbytečné sečení trávníku, zachránili jsme aspoň nějaké noční živočichy. Pokud na problém budeme upozorňovat častěji, mohli bychom hmyz v našem okolí různými aktivitami naopak podpořit,“ uvedl Jan Walter po akci v Luftově zahradě.

Akci v Luftově zahradě uspořádalo oddělení pro práci s veřejností a lesní pedagogiku Správy veřejného statku města Plzně, ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni, p. o. a Českou společností entomologickou.  Právě Správa veřejného statku města Plzně o Luftovu zahradu celoročně pečuje. Akci v Luftově zahradě uspořádalo oddělení pro práci s veřejností a lesní pedagogiku Správy veřejného statku města Plzně, ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni, p. o. a Českou společností entomologickou.  Právě Správa veřejného statku města Plzně o Luftovu zahradu celoročně pečuje. Účastníci akce byli hned v úvodu v krátkosti seznámeni s historií této zahrady a byly jim představeny nabízené programy enviromentální výchovy a osvěty. Od září je totiž možné pod vedením lektora blíže zahradu prozkoumat, poznat ji všemi smysly i zjistit, jak pestrý život v ní může být. 

Další pozorování nočních živočichů chystají organizátoři zase za rok. Informace k němu budou na webu a na facebooku města Plzně a na našich stránkách.

Z historie Luftovy zahrady

Prvotní zahradu vybudovali v letech 1886 až 1909 manželé Vilém a Juliana Burgerovi. Součástí zahrady byly už tehdy dva zahradní domky a rybníčky, které manželé využívali k chovu ryb; od toho pak užívané označení místa jako „Rybárna“. Klíčový okamžik nastal v roce 1912, kdy vdova Burgerová odkázala zahradu s domkem svému synovci - JUDr. Vilému Luftovi, ke kterému přilnula po smrti vlastního syna a který začal zahradu velkolepě komponovat jako svou soukromou rezidenční zahradu. Zahradě dominovaly dva rybníky s dřevěným, osmibokým altánem s glazovanými střešními taškami, dále sochařská výzdoba od plzeňského sochaře Otokara Waltra a množství vysazených exotických dřevin. Vilém až do svého skonu velmi trpce nesl fakt, že mu stavební úřad vytrvale odmítal vydat stavební povolení pro vilu, která měla význam zahrady dovršit. Dále se zahrada v rodině Luftových dědila, poslední dědička Marie Luftová zahradu v roce 1959 pod hrozbou vyvlastnění prodala státu. Od roku 1991 je Luftova zahrada v majetku města Plzně. Od roku 1996 probíhá postupná obnova s ohledem na finanční možnosti města Plzně. V květnu 2010 se poprvé otevřela široké veřejnosti. Správcem zahrady je naše příspěvková organizace města Správa veřejného statku města Plzně (SVSMP). Více o Luftově zahradě zde

Jan Walter popisuje jednotlivé druhy nočního hmyzu, které přilétly, a další druhy motýlů ukazuje na minisbírce exemplářů ve sbírkové krabici. (foto Radka ŽÁKOVÁ)

 Foto Radka ŽÁKOVÁ